Řecko Thassos 2010 aneb první zahraniční akce našeho oddílu

             Tato cesta byla plánována poměrně dlouho - hlavním impulzem bylo levné ubytování mimo sezonu u Petrova kamaráda Mirka, který žije na Thassosu asi 20 let. Poslední přípravy však proběhly rychleji. Přestože byl trochu problém sladit dovolenou u čtyř lidí najednou a přes rozmary počasí, které nás nakonec dostihly i v Řecku, se nakonec vše povedlo. Níže tedy několik postřehů z naší první oddílové zahraniční cesty.

            Naložili jsme horská kola na střechu Oktávie Combi a vyjeli z Kladna kolem šesté odpoledne směr řecký ostrov Thassos. Ve Svitavách nastoupil poslední člen výpravy a nic nebránilo v cestě k cíli  přes Moravu, Slovensko, Maďarsko, Srbsko a Makedonii až do Řecka. Problémy začali zejména na hranici mezi Huny a Srby a vše dorazila pro mě zcela nepochopitelná prohibice na benzínkách, resp. tedy absolutní nemožnost koupit pivo na čerpací stanici v Makedonii. Všude, kam jsme přijeli, budila zaslouženou pozornost zejména notná námraza na kolech na střeše, zejména při jízdě přes Maďarsku a Srbsko. Kola však přežila, jen bude příště třeba některé části kol něčím obalit, neboť při vzájemném kontaktu došlo k poškození laku.

            Nakonec jsme přes území žízně (Makedonii), přijeli až do Řecka, kolébky kultury a vzdělanosti. Krajina na začátku vypadala stejně jako v Makedonii, ale čím blíže k moři, byla rovinatější a s tím rozdílem, že na benzínkách již zase měli pivo (díky Bakchovi).

            Pak, asi po 1800 km a 23 hodinách jízdy (nutno říci, že povětšinou prodchnutých melodickou metalovo-gothickou hudbou, což bylo zejména za noční jízdy opravdu skvělé), jsme přijeli na pobřeží, ze kterého jsme se měli dostat na náš ostrov. Protože však díky silnému větru trajekt nemohl odplout, museli jsme zůstat do rána na pevnině. Petr stále mluvil o pověstné pohostinnosti místních obyvatel, nyní byl tedy čas ji prověřit. Venku byl téměř nesnesitelný slaný vítr a celkem zima. Prodavačka v malém obchůdku zavolala telefonem místního hoteliéra, který nás ochotně ubytoval v hotýlku na pobřeží za příjemných 10 eur  s tím, že auto i s koly můžeme nechat před hotelem. Na můj dotaz, jestli nám někdo kola neukradne, recepční i Peťa shodně říkali, že ne, že se zde nekrade. To mě moc neuklidnilo, ale co se dalo dělat. Hotel byl celkem opuštěný, a jak se ukázalo, poté, co si opsala něco z našich pasů ho opustila i ona. V pokoji sice byla zima, ale pár ⁰C zařídila topítka a zbytek ouzo. Po úspěšném ubytování jsme se vydali na první jídlo v Řecku. Našli jsme krásnou tavernu, kde jsme se výborně navečeřeli a vydali se zpět do hotelu.

            Ráno byla kola na svém místě a tak  jsme se nalodili na první ranní trajekt. Překvapila nás velikost lodě, která se i přesto ve větru povážlivě houpala na vlnách Egejského moře a pomalu, ale jistě nás unášela zpěněnými vlnami za vycházejícího slunce ke břehům našeho ostrova. Vítr bičoval nejen moře ale i palubu lodi, takže jestli se nám zdálo ráno na pobřeží studené, tak na moři naše pocity chladu nabyly na intenzitě. I přes silný vítr a teplotu kolem nuly jsme strávili celou tři čtvrtě hodinovou cestu na otevřené palubě, neboť nám přišlo líto strávit plavbu v baru pro cestující.

Po připlutí a vylodění jsme ujeli asi 30 km do Potosu, kde bydlel Mirek, u kterého jsme byli ubytováni. První nás uvítalo černé štěně, které k nám přilnulo, zvláště k ženské části výpravy. Od té doby, kam jsme se hnuli, chtělo ono zvíře také, což značně komplikovalo odchody z domu. Po ubytování v pěkných a příjemných pokojích, kompletně vybavených, jsme se vydali na první krátkou vyjížďku – porozhlédnout se po okolních kopcích. Jejich sjízdnost byla poměrně náročná, ale příroda byla krásná. Mezi zeleným porostem se pásly všudypřítomné ovce a kozy. Krásná zvířata, ale… Několikrát s nimi hrozila srážka i přesto, že zvonily zvonci. Po výletě do kopců jsme se vydali k moři. Bylo nádherné, voda byla teplejší než vzduch (vzduch cca 5° C, voda cca 12° C) a opravdu čistá. Pláže písčité či kamenité, ale ani po jedné z nich se na kole jezdit nedalo. Nic nebránilo tomu, kolo alespoň do moře zatáhnout a udělat pár fotek. Blížilo se poledne a jelikož jsme měli hlad, vydali jsme se hledat nějakou tavernu. Najít v lednu na Thassosu tavernu v provozu je docela umění. Mimo sezónu je jich většina včetně obchodů zavřených, ale nakonec jsme přece jen jednu tavernu našli. Jídla byla vynikající - hlavně sýry a mořské plody. Ceny byly přijatelné, až na pivo za 2,5 eura (v samce stojí méně než 50 centů.). Majitel taverny byl velmi úslužný, proběhlo klasické vítací ouzo a projevila se typická řecká pohostinnost. Jeden poznatek jsme však získali - neprozřetelně jsme prozradili den odjezdu a   pohostinnost majitele začala pokulhávat a úslužnost se měnila až v nevšímavost. Takže příště rozhodně neprozrazovat den odjezdu! Po prvním obědě jsme se vrátili do našeho nového domova, kde nás přivítal „domácí“ Mirek - ochutnali jsme grilované jídlo, připravené majitelem domu na uvítanou a znovu vyrazili na kratší cestu po okolí. Před Limenárií jsme objevili nádherný zvěrokruh z bílého mramoru.

            Pobřeží ostrova je lemováno asfaltovou silnicí, která jej v různých vzdálenostech kopíruje. Nabízí dlouhé sjezdy i dlouhá stoupání. Je plná serpentin a zatáček s nepřehlednými horizonty. Místy nejsou ani svodidla, takže při případném vyjetí riskujete i nebezpečný pád z několika desítek metrů dolů k moři. Silnice jsou docela široké a pokud přizpůsobíte styl jízdy, nemělo by se nic stát. V noci je třeba větší obezřetnosti, mnohé úseky jsou neosvětleny, světla na kolo jsou naprostou nutností. Při jedné noční vyjížďce a návštěvě taverny v nočních hodinách byli místní Řekové překvapeni, že někdo přijel v lednu na ostrov a ještě s koly.

            Druhý den jsme opustili pobřeží a vydali se do nitra ostrova, kde leží Ipsarion Mountain, s nadmořskou výškou kolem 1200 m. n m. Jako začátek naší cesty jsme zvolili starobylou vesničku Kastro, s původní architekturou. Do Kastra jsme vjeli autem a opouštěli ho na kolech směr Theologos-Potos. Petr nám rámcově vysvětlil cestu zpět s tím, že ho asi budeme po pár kilometrech proklínat a my vyrazili do neznámého terénu, zatímco on se v poklidu vracel autem.

     Cesta dolů byla nádherná, ale obtížná. Místy padala dolů velmi příkře, což v kombinaci s bahnem a velkými kameny znamenalo stát v pedálech skoro celou cca 5 km cestu dolů. Podél cesty byly svahy pokryté borovicemi a olivovníky, mezi kterými se pásly ovce a kozy. Několikrát jsme překračovali horské potoky, které na několika místech vytvořily nádherné vodopády. Nádhera. Tedy až do doby, kdy přišlo opět stoupání k protějšímu hřebenu. Stoupání bylo strašné, možná se dala zvolit i jiná cesta, ale ta naše byla peklo. Cesta se stávala stále více a více kamenitou, místy stoupala v extrémních úhlech. Po kilometru jsme se rozhodli kola tlačit. Do myslí se začaly vkrádat pochybnosti o tom, zda se ubíráme správným směrem. Martin se rozhodl, že pojede napřed a zjistí, jestli to vůbec někam vede. Lenka a já jsme ho pomalu následovali. Asi za 20 minut se vrátil s tím, že se cesta přece jen stáčí a tudíž jedeme směrem, který jsme si určili. Petr se musel asi uškytat k smrti, protože během stoupání jsme ho opravdu proklínali. Konečně jsme se ocitli na vrcholu, ze kterého jsme viděli vesničku Kastro, odkud jsme vyjeli. Vzdušnou čarou to mohly být tak maximálně 2 km, ale my jsme jich za sebou měli přes 10. To nejhorší jsme měli za sebou. Následoval sjezd po silnici původně určené pro nákladní automobily, svážející vytěžený bílý mramor, kterého je na ostrově opravdu hodně a o kterém se traduje, že si jej ve starověku nechali dovážet i egyptští faraónové včetně známé vládkyně Egypta Kleopatry. Po příjezdu do Theologu  jsme dali malou svačinu, oblíbené sýry a pivo a hurá zpět do Potosu.

            Z Theologu do Potosu jsme sjeli po silnici, která spojuje všechna důležitá a obývaná místa na ostrově. Byla sice asfaltová, ale sjezd to byl nádherný. V pořádku jsme dojeli do zázemí naší oblíbené taverny. Celá trasa měla necelých 30 km.

            Bohužel příští dny klesla teplota tak, že se téměř blížila nule a pršelo. Toto počasí naneštěstí vydrželo až do konce našeho pobytu. Rozhodli jsme se tedy rezignovat na kola a zbytek jsme procestovali autem. Petr nám ukázal vesnici Panagii, úžasně bílou mramorovou pláž u Makryamos, která je většině turistů skryta a ostatní zajímavosti ostrova.

     Celkově jsme na kolech najeli jen asi 65 km proti původně zamýšleným 100, ale bohužel kvůli nepřízni počasí jsme jej nedosáhli. Ale i tak to stálo za to.

            Hlavní pozitiva cesty - levné ubytování, absence turistů (mimo sezonu, v létě je zde prý hlava na hlavě), krásná příroda a dobré cesty pro kola, jídlo (řecké sýry jsou opravdu fenomenální).

            Malá "horrorová" zajímavost o Thassosu zde.

            Praktické informace:

Oficiální název státu: Řecko

Jazyk: Řečtina (domluvit se dá občas i anglicky, zejména s mladšími)

Užitečné internetové stránky:

https://www.thassos-travel.com/uk/index_uk.html

https://www.thassos-homes.com/indexpage.php

https://www.go-thassos.gr/

https://www.rentocamp.com/camping-pefkari.htm https://www.anethferries.gr/pub/en/fleet/default.aspx

https://www.scuba-vas.gr/

https://www.mtb-thassos.com  

https://www.thassos-island.com/today/webcam/

https://www.hnms.gr/hnms/english/index_html

Měna: Euro

Kola: na silnice kolem pobřeží a do vesnic ve vnitrozemí, kde je asfaltový povrch – de facto cokoliv; do vnitrozemí na štěrkové, kamenité a lesní cesty – MTB (hardtail, full), někde lze i trekking, ale nedoporučuji.

Co se týká informací o ubytování, cenách aj. – kontakt: Mgr. Petr Pelíšek, mail: pelda5@email.cz , tel. 775 936 592.

Foto ubytování naleznete zde:

https://nosferatupells.rajce.idnes.cz/recko_thassos_2010_ubytovani/

Ještě připojujeme malý česko-řecký slovníček:

Slovnicek-upraveny.doc (31 kB)